Cukrovar České Meziříčí byl založen v roce 1871, a to místními rolníky, kteří dokázali cukrovar během jednoho roku zprovoznit. Další vývoj už tak příznivý nebyl, vlastními chybami ve vedení a vlivem dvou silných krizí 70. a 80. let 19. století musel cukrovar ohlásit úpadek. V konkurzu jej koupila v roce 1885 vídeňská firma Nathan Hellmann v majetku rodin Hellmannů a Bondyů.
Majitel cukrovaru Oskar Bondy přivedl meziříčský cukrovar k nepochybnému rozvoji. Stabilizace řepní základny a zejména odbytišť žádaného cukru udělaly z úpadkového a skoro zaniklého cukrovárku silného a nepříjemného konkurenta všem okolním závodům. V Meziříčí se vyráběly všechny druhy konzumního zboží od žádaných homolí po sypké formy.
Slibný vývoj přerušil ničivý požár, který na jaře 1915 strávil celou továrnu. Situaci obnovy komplikoval, ale i zvýhodňoval válečný stav, v každém případě ve velmi krátké době na troskách malého závodu vyrostly stavebně velice zdařilé budovy nového cukrovaru, jež prostorově stačily na dalších 80 let. Stojí dodnes a tvoří neodmyslitelnou dominantu Českého Meziříčí a celého okolí.
Nástup fašismu znamenal v roce 1938 odchod Oskara Bondyho do zahraničí, jenž rok před tím dohodl převzetí rodinné firmy akciovou společností „Středočeský cukerní průmysl“.
Poválečné osudy meziříčského cukrovaru jsou obdobné jako v jiných cukrovarech: úplné zastarání zařízení, minimální investice, kapacitně po celých čtyřicet let bez nárůstu. Výjimku tvoří již před válkou připravená a v roce 1947 provedená úplná rekonstrukce kotelny včetně montáže turbíny. Až od šedesátých let následovaly jen nejnutnější výměny zařízení, naštěstí tyto investice přicházely každoročně, systematicky a že nebyly malé, o tom svědčí největší meziříčská dominanta z konce 80. let silo na skladování 9,5 tisíc tun cukru. Proto lze hovořit o lepším výchozím postavení Českého Meziříčí při celkových společenských změnách od počátku 90. let.
Po privatizaci v rámci začlenění do „Východočeské cukerní, a. s.“ v roce 1992, následných složitých ekonomických a obchodních poměrech, které vyústily vznikem samostatné akciové společnosti v roce 1993 cukrovar prokázal svoji životaschopnost a nastoupil cestu zvyšování výrobní kapacity a kvality výrobků. Byly pořízeny dlouho očekávané stroje a zařízení.
Následně pak po vstupu francouzského kapitálu, dnes pod značkou Tereos a po fúzi s dobrovickou společností, pokračovalo zlepšování celého provozu z pohledu technologie i řízení. V souvislosti se vstupem ČR do EU došlo v Meziříčí v roce 2004 k další výrazné rekonstrukci zejména zprovozněním nového kotle, postavením vápenky, chladicí věže, atd.
Těsně před kampaní, 26. srpna 2004, byla část cukrovaru poškozena požárem. Hrozivě vypadající událost však nakonec díky neuvěřitelnému pracovnímu nasazení vlastních zaměstnanců a dodavatelských firem vedla pouze k malému posunutí začátku kampaně. Dnešní stav závodu po provedených změnách je již nesrovnatelný s minulostí, změnilo se skutečně všechno. Tyto veškeré úpravy zařízení, změny a modernizace přivedly českomeziříčský cukrovar po proběhlé kampani 2007/08 k charakteristice provozně spolehlivého závodu, zejména z pohledu energetiky, s nejmenšími náklady na výrobu v rámci celé evropské části skupiny Tereos.
